Z deníku hledače světla -1.kapitola

14. října 2016 v 11:11 | dzouhanna
ÚVOD

Tento deník bych chtěla věnovat všem hledačům světla, pravdy, vnitřního klidu a harmonie, smyslu života, nebo jakkoliv to chcete nazvat.
Cílem tohoto vyprávění je podpořit ty, kteří už po cestě poznání jdou, ukázat jim, že cesta je nelehká, ale pokud na sobě člověk zapracuje, úsilí přinese své ovoce.
Těm, kteří se ještě na cestu poznání z jakéhokoliv důvodu nevydali, bych chtěla ukázat, že pokud opravdu chcete něco ve svém životě změnit, vždy to jde. Jen v sobě musíte najít odvahu a sílu si problém skutečně přiznat a pak udělat ten krok do neznáma a věřit, že to dobře dopadne.
Já jsem se celý život vezla v závěsu své nadmíru negativistické mámy. Je to generál a všichni by měli všechno dělat podle ní, protože ona je ta, která všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče a nikdo nic neudělá správně.
Minulý rok jsem zahájila těžkými depresemi, které na mě padaly ze všech stran (zemřel mi táta, neuvěřitelně mi všechno a všichni lezli na nervy, měla jsem pocit, že se mi všechno děje naschvál, máma mne neustále vysávala svými požadavky, myšlenkami, představami a výčitkami), nevěděla jsem jak dál a měla jsem pocit, že celý svět se proti mně spikl.
Když jsem byla na představení Jaroslava Duška Čtyři dohody, tak tam jsem poprvé ucítila tu obrovskou energii, která z něj prýští a slyšela všechny informace, o kterých jsem vnitřně věděla, že jsou pravda, ale nevěděla jsem, jak je prakticky využít ve svém životě.
Moc jsem toužila po nějaké pomoci zvenčí, protože už jsem v takovém stavu nechtěla dál žít, či spíše přežívat. Pak jsem v dubnu "náhodou" dostala kontakt na Modrou alfu a díky usilovné práci sama na sobě se mi život začal měnit k lepšímu.
Dnes je ze mě člověk, který září jako sluníčko. Učím se být vnitřně vyrovnaná a jít za tím, co má v životě opravdu smysl. Užívat každého dne, mít radost z každé maličkosti, i z věcí, které nám přijdou běžné. Vím, že žít se musí přítomností. Dnes také vím, proč máma dělala všechno, co dělala a chápu ji. A co je hlavní - všechno jsem jí odpustila. Tím se mi obrovsky ulevilo a umožňuje mi to posunout se dál ve svém vývoji.
Moje cesta zdaleka neskončila. Člověk se učí celý život, ale dostala jsem návod, jak se po cestě neztratit a už záleží jen na mě, jak si s tím poradím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama